"Chtěli jsme pedagogy motivovat, zvýšit zájem o problematiku POKOS, a také ukázat, jak vypadá běžný výcvik příslušníka Armády ČR," vysvětluje kapitán Lukáš Rác z KVV Liberec hlavní důvod, proč netradiční den nazvaný V kůži vojáka vznikl.

Přihlásit se mohli učitelé základních i středních škol, kteří absolvovali školení k POKOS, a zároveň se této problematice na škole věnují. Dvanáct se jich pak dostavilo v pátek 4. listopadu přesně v devět hodin ráno před liberecké KVV, kde byli poučeni o bezpečnostních opatřeních a řádně vojensky vystrojeni. Už v uniformách je armádní technika převezla na střelnici v Hrádku nad Nisou, kde si většina poprvé zastřílela z pistole.

Zmáčknout spoušť není tak snadné, jak to vypadá

"Ze zbraně jsem byla nervózní. Myslela jsem, že to dám, že na tom nic není. Ale když jsem měla pistoli v rukách, roztřásla se mi nejen kolena, ale i ty ruce. Představa nebezpečí, které zbraň představuje nebo by mohla představovat, prostě nedovolila hlavě, aby tělu poručila," svěřila se se svým zážitkem učitelka Veronika Houdová.

Na posádkovém cvičišti Tisá si pak skupina vyzkoušela, jak zvládne přežít v tísni. "Budování přístřešků nebo rozdělání ohně bylo při nepřetržitém dešti téměř nadlidským výkonem. Jsem rád, že se vše podařilo," komentoval zkušenost přímo z místa další z učitelů a ocenil pomoc instruktorů. "Díky nim jsme si byli schopní vše připravit takovým způsobem, že jsme těch pár hodin odpočinku prospali v relativně suchém prostředí."

Krátkým spánkem a probuzením do stále trvajícího deště ale den neskončil. V několika minutách se museli sbalit a přesunout zpět na základnu, kde na ně čekal další úkol: trasa s kontrolními body a pravidelné podávání hlášení.

Ač se neznali, přesto začali velmi rychle spolupracovat

Osmikilometrový pochod neznámým terénem, kterým procházeli jen podle mapy, vyvrcholil fingovaným zraněním jednoho člena skupiny. "Přenos raněného na velkou vzdálenost prověřil všechny také ve schopnosti pracovat v týmu. Ačkoliv se viděli poprvé, byli velmi rychle schopni rozdělit si úlohy, střídat se a kontrolovat okolí," poznamenal kapitán Lukáš Rác z KVV Liberec.

Skupina si v závěru dne vyzkoušela těsnost ochranných masek při dýchání slzotvorné látky ve speciální přenosné zkušební komoře i poskytování první pomoci. "Nikdo z nás neví, kdy se mu bude tato znalost hodit, a proto jsem velmi rád, že to bylo součástí programu," podotkl učitel, který má za sebou již několik školení v oblasti první pomoci.

Akce předčila očekávání

Ačkoliv prožili den plný nepohodlí, byli nadšení. "Těch 24 hodin, ačkoli to je relativně krátká doba, mi přinesla do hlavy nové myšlenky a patrně mě donutí přehodnotit některé mé postoje k věcem, lidem, vztahům mezi lidmi, přírodě a hodně k sobě samé. Samozřejmě jsem se naučila něčemu novému a za to jsem ráda," svěřila se Veronika Houdová a souhlasili s ní i ostatní: "Smysl vidím hlavně v tom, že to člověka donutí vystoupit ze své komfortní zóny, zamyslet se nad sebou, přehodnotit a urovnat si priority. A pak samozřejmě v prezentaci armády, kdy jsem mezi armádou a školstvím našel spoustu paralel," nechal se slyšet Lukáš Provazník.

Krajské vojenské velitelství Liberec plánuje v akci V kůži vojáka pokračovat a dát možnost také dalším pedagogům. Pro ty, kteří již prošli tímto prvním výcvikem, chce připravit složitější, navazující soustředění. Kromě toho bude pokračovat v Přípravě občanů k obraně státu i nadále a to zejména v rámci Projektových dnů na školách, ve školení pedagogů a také při branně vědomostních závodech na základních a středních školách v kraji.