Za mistrovskou řemeslnou dovednost tentokrát získali tituly umělecký kovář Jaroslav Mojsl z Turnova, sklář Jaroslav Sochor ze Železného Brodu a Zdeněk Rydygr, majitel společnosti PVO Zákupy, které se věnuje výrobě tradičních masopustních masek. "Díky takovým lidem, jako jsou ocenění pánové, se stále udržují při životě tradiční a původní řemesla. Za práci, kterou odvádí, si určitě zaslouží nejenom titul mistrů řemesel, ale i obdiv nás všech méně manuálně zručných," řekl hejtman Libereckého kraje Martin Půta.

Jaroslav Mojsl, kovář
Jaroslav Mojsl se narodil 18. března roku 1964 v Turnově. Jeho dědeček z matčiny strany, Karel Polívka, se živil kovařinou ve Svijanech a později měl kovářskou dílnu v Lučanech nad Nisou. Zemřel velmi brzy, když Jaroslavu bylo pouhých šest let a proto mu příliš zkušeností nepředal. I tak Jaroslava Mojsla kovářské řemeslo velmi lákalo, proto vystudoval obor umělecké kovářství a zámečnictví na Střední umělecké průmyslové škole v Turnově. Vlastní kovářství si Jaroslav Mojsl otevřel roku 1986 na Daliměřicích v Turnově. Ještě předtím během 80. let prošel několika praxemi, zejména v Praze a v německém Freibergu. Od přelomu 80. a 90. let se zabývá tvorbou kovaných šperků a oděvních doplňků, realizuje umělecko-řemeslné práce v architektuře, s důrazem na klasické řemeslné zpracování a i restaurátorskou činností. Jeho pracovní postupy vycházejí z klasického řemeslnického kovářství, nejedná se tedy o žádné nové moderní postupy. Občas opravuje a vyrábí zemědělské nářadí staršího charakteru. Realizoval mnoho umělecko-kovářských projektů nejen v Libereckém kraji, ale po celé České republice a několikrát i v zahraničí.

Zdenek Sochor, sklář
Zdeněk Sochor se narodil 23. 7. 1958 do sklářské rodiny, otec vyráběl hutní figurky u Kleinertů, matka doma na sklářském kahanu tvořila drobné skleněné figurky a špendlíky. Od roku 1973 navštěvoval Zdeněk Sochor SUPŠS v Železném Brodě, konkrétně ateliér stolních figurek pod vedením prof. Viléma Dostrašila, praktickou výuku v dílně vedla Milena Baudysová. Během studií se naučil figurky navrhovat a své návrhy při praktické výuce ve školní dílně také realizovat. Studia úspěšně završil v roce 1977. V září téhož roku se stal zaměstnancem národního podniku Železnobrodské sklo. V září 1980 přesídlil do provozu figurek hutních, kde se specifickému řemeslu učil pod vedením svého otce, mistra ve svém oboru. Složitost odvětví výroby hutních figur spočívala mj. i v šíři vyráběného sortimentu a tedy i výrobních postupů, která kladla na skláře a jejich zručnost i paměť vysoké nároky. Zdeněk Sochor působil v tomto provozu až do jeho zrušení v roce 2004, kdy byl po uzavření celé sekce hutní výroby v rámci rekvalifikace převeden do provozu strojního mačkání skla. Tam pracoval až do uzavření podniku v roce 2009. Tehdy se umělec začal zabývat myšlenkou oživení originální výroby skleněných figur a dovedl ji k úspěšné realizaci. Jeho význam nejen pro region, ale pro celé české sklářství spočívá ve vzkříšení již zaniklé tradiční produkce železnobrodských hutních figur vyvážených v minulosti do celého světa, která pro současníky a především generace budoucí uchovává výjimečnost a jedinečnost tohoto tradičního výrobního procesu i originální charakter figur samotných.

PVO Zákupy zastoupené majitelem Zdeňkem Rydygerem
Tradiční rukodělná výroba masopustních masek v Zákupech funguje od roku 1884 a současná společnost PVO s.r.o. navazuje ve své činnosti na První rakouskou továrnu na patentní listy a luxusní papír. Je jediným výrobcem svého druhu nejen v České republice, ale v celé střední Evropě. Jejím majitelem je od roku 2000 Zdeněk Rydygr. Po celou dobu existence firmy se podíl ruční práce na výrobě masopustních masek nezměnil, vyrábějí zde stále stejným, rukodělným způsobem, tzv. vylepováním do negativních forem. Zákupští vyrábí masky podle forem z přelomu 19. a 20. století, nové prototypy forem dělají jen minimálně, na zakázku. Společnost je od roku 2011 nositelem certifikátu Regionální výrobek Lužických hor a Máchova kraje. Současný zástupce nositele statku, Zdeněk Rydygr, si ve vedení firmy již vychovává nástupce, je tedy pravděpodobné, že se v politice společnosti a v přístupu k výrobě nic nezmění ani s případnou změnou vedení.