Štěpáne, před rokem a půl jsi se rozhodl ukončit svou hráčskou kariéru v A týmu mužů. Jak velká změna to pro tebe byla?
Po sedmnácti letech v různých soutěžích, z toho deseti extraligových sezónách, to samozřejmě je zásah do života. Ale každý musí poznat svůj čas a u mě bylo rozhodování o to jednodušší, že si mě žádala rodina a já si žádal ji. Navíc v A-týmu vedle nás zkušenějších dorostli mladší hráči, kteří teď tým táhnou. Takže to bylo logické vyústění. Jen když člověk po pár měsících vleze na váhu, zjistí, že to samo dolů nepůjde, a tak sport v různých formách je pořád součástí mého programu.

Navíc jsi skočil rovnou do pozice šéftrenéra klubu.
Ano. Dostal jsem od klubu nabídku v podstatě ihned po skončení předloňské sezóny. Je to samozřejmě velký závazek. Mládež klubu je naše budoucnost a chceme jí dát to nejlepší. Protože jsem viděl hodně oblastí, kde se můžeme zlepšit, rozhodl jsem se tuhle výzvu přijmout a zkusit klub posunout zase o schod výš.

Jak vůbec vypadá současný trenérský tým českolipského FBC?
V současné chvíli máme přes třicet trenérů napříč třinácti kategoriemi. Do toho počítám chlapeckou i dívčí složku. Dvě kategorie v klubu, přípravka a od letoška nový baby florbal sdružují nejmenší kluky a holky ve společných treéninkových skupinách. Nenudíme se.

Můžeš prozradit, jaké to je šéfovat takové skupině?
Pro mě to je určitě velká zkušenost, protože se nejedná o pracovní model šéf a podřízení. Flobal je amatérský sport a celá trenérská složka za svou činnost získává spíše symbolickou odměnu. O to víc je podstatné najít společnou řeč pro náš další rozvoj a určit si vizi, které všichni budou rozumět a půjdeme za ní. Trenérský tým se potkává na měsíční bázi, kde diskutujeme témata z tréninků, sdílíme best practices (nejlepší metody) a hledáme cesty, jak se dál zlepšovat. Máme ještě hodně před sebou, ale směr jsme myslím si nastavili správně.

Co si myslíš, že je na trenérské práci nejdůležitější?
Myslím, že obecně jde o tři zásadní věci. Za prvé je to alespoň elementární znalost principů trénování a specifk dané věkové kategorie, aby náplň tréninku byla smysluplná. Do toho spadá znát i sport, který trénuješ (v našem případě florbal). Za druhé pak vtáhnout hráče do děje, aby chápali, proč to či ono cvičení dělají a byla to pro ně zábava, protože prožitek je to hlavní, co si s sebou v životě dál nesou dál, Za třetí také trpělivost - u mládežnických kategorií ve všech sportech je velký problém odliv dětí, které se sportem v pubertě končí. Často vinou trenérů, kteří pro úspěch ve své kategorii spěchají a brzy se snaží připravit hotové hráče. Jejich vývoj v mládeži přitom musí být jen zdravou cestou k dospělému sportu. Když k tomu přibudou dílčí týmové výsledky, je to fajn, ale nikdy podle toho děti, a naši práci s nimi, nesmíme hodnotit.

Co je tvým motorem v trénování?
Navazuju na předchozí. Pro mě je to, když si jako trenér dobře připravím trénink a povede se mi na hale vytvořit tvůrčí atmosféru, která děti baví. Já vidím, jak v čase rostou, a těší se na další trénink. To je pro mě naplnění. Je veliký rozdíl děti hodinu drilovat a vidět, jak jsou otrávení, nebo je hodinu nechat makat s úsměvem na tváři a zápalem v jejich očích. Lehce se řekne, hůř občas provede. O tom je trénování.

Jak vnímáš roli rodiče ve výchově mladých sportovců?
Je samozřejmě zásadní a navazuju na už řečené. Já to vidím i z téhle roviny, protože můj syn a teď čerstvě i dcera v klubu působí. Rodič, pokud si jeho dítě florbal či jiný sport vybere, by ho měl maximálně podporovat. Ale ať si nepleteme pojmy s dojmy. Podpora znamená, že dítě má podmínky, aby na tréninku a zápase mohlo být. Podpora znamená, že je za svoji snahu pochváleno, za to, jak bojovalo, jak pilně trénovalo, jakou odvahu na hřišti předvedlo. Podpora je být s ním u jeho prožitků, strávit s ním den či pár hodin na zápase.

Co ovlivňují samotné děti?
Vše ostatní už je na dítěti. K jeho rozvoji patří, že dělá chyby, ze kterých se učí, že zkouší řešení, která nevyjdou, že jeho tým mnohokrát prohraje, aby za pár let nejlepší jednotlivci mohli dospět do top hráčů. Tuhle trpělivost musí mít rodič s dítětem, jeho týmem i trenérem. Odměnit dítě za výhru o vynadat za prohru je hrozně jednoduché, ale ono je to taky hrozně nebezpečné, což by si jak trenér tak rodič měli uvědomit.

Jak je to s výhrami u mládežnických týmů? Nejsou tedy nejdůležitější složkou?
Každý chce vyhrávat, ale tohle si na hřišti určují sami hráči, nebo by aspoň měli. Oni vnitřně cítí, že chtějí uspět, mají motivace dost a dost. Pro trenéra a rodiče je to určitě taky příjemné, ale nemusíme to zvenku v dětech tvořit. My musíme myslet na to, že to jsou zranitelní lidé, kteří si svoji cestu neprve hledají a my ji máme udělat dostatečně pestrou a zábavnou, aby byla co nejdelší. V třiceti či čtyřiceti si nejspíš nevybaví, jestli jako mladší žáci porazili Lomnici nebo Děčín, ale v hlavě určitě budou mít, jaký byl trenér člověk a jak se k nim choval rodič. Jestli pro ně trávit čas na hale byla příjemná životní zkušenost.

Co všechno se v klubu za poslední roky v přístupu k tréninkům změnilo?
Trenéři určitě vyrostli odborně. Klub do jejich vzdělávání pravidelně investuje. Rád bych viděl videa tréninků před pěti lety a teď. Myslím si ale, že už jsme jinde. Taky se nám výrazně rozšířil trenérský tým. Díky tomu se náplň tréninků zkvalitňuje, a hráči tak mají šanci komplexněji růst a být konkurenceschopní. Pořád máme určitě veliké rezervy, ale cíleně je zmenšujeme. Už výše jsem odpovídal, že pravidelná zpětná vazba a otevřenost novým trendům je klíč.

Kde bys rád viděl českolipský klub po sportovní stránce za pět let?
Kompletní mládežnická struktura už tu je. Základ trenérské filozofie taky. Za pět let bych chtěl vidět ještě o něco víc trenérů, kteří ve svém sportovním vzdělání budou dál a budou ho umět líp přenášet do tréninků. Flobal a sport obecně jdou ohromně kupředu, jestli Češi chtějí na mezinárodním poli bojovat o medaile, musí k tomu každý klub, tedy i my, přispět lepší prací. Poslední věcí je to, že čekám nárůst významu technologií jako trenérského nástroje. I v téhle oblasti se určitě posuneme.

Můžeš prozradit víc o akci, která se chystá nejen pro rodiče v příštím týdnu chystá?
Navazuju na získávání informací a jejich šíření do naší členské základny. Akce s názvem ZDRAVÝ ROZVOJ SPORTOVCE je první tohoto typu. Rodiče, trenéři i hráči mají unikátní příležitost dozvědět se víc o tom, jak tělo našich dětí i dospívajících hráčů funguje, kdy co rozvíjet a čemu se vyvarovat. Současně se pobavíme o stravě, pitném režimu a regeneraci. A celé to uzavřeme klíčovým tématem mentálního vývoje dětí a jejich motivaci ke sportu. Přednášet a diskutovat s námi budou Daniel Obyt, kondiční trenér A týmu mužů a fyzioterapeut hokejových Bílých Tygrů z Liberce, a Jakub Novák, hráč mužského A týmu a student fyzioterapie v Praze. Všechny srdečně zveme na tuhle mimořádnou akci, která se uskuteční v úterý 19.12. od 17:30 v naší Městské sportovní hale v České Lípě!