Ke zneužití došlo tím, že v uvedeném období účastník řízení ve svých sazebnících nezohledňoval obsazenost pokojů v ubytovacích zařízeních. Provozovatelé ubytovacích zařízení tak platili za licence i v případě, že v pokoji nebyl reálně nikdo ubytován. Sám účastník řízení v období do 18. 5. 2008 četnost využití pokojů ubytovacích zařízení zohledňoval jako relevantní kritérium pro výpočet autorské odměny. V souvislosti se zavedením zákonné regulace maximální výše autorských odměn za provozování rozhlasového a televizního vysílání na pokojích ubytovacích zařízení obsazenost přestal zohledňovat. Je tak zjevné, že jediným důvodem, proč v posuzovaném období OSA upustil od zohledňování obsazenosti pokojů v sazebnících autorských odměn, byla snaha maximalizovat výši vybraných autorských odměn od ubytovacích zařízení.

Úřad tedy konstatoval, že požadavek platby autorské odměny i tehdy, kdy u nabyvatele licence prokazatelně nemohlo dojít k užití díla, tzn. když jeho pokoj nebyl obsazen ubytovaným hostem a nebylo mu tak poskytováno žádné protiplnění, nelze považovat za přiměřenou obchodní podmínku, tudíž nesplňuje podmínku proporcionality vzájemného smluvního plnění a protiplnění.

Vzhledem k tomu, že OSA zastupuje i zahraniční autory, došlo také k ovlivnění obchodu mezi členskými státy.